Od zítra začínám psát novou kapitolu. Tahle skončila dříve než začla. Jenom nechápu proč mi to nedošlo na tzv. začátku. On pro mě byl rozptýlení, ale já pro něj chtěla být něco víc. Ale nejsem. Najednou se cítím osvobozená. A doufám, že nová kapitola bude krásná. Nebo alespoň pár stránek v ní. V mojí realitě alespoň pár dnů. Možná mi bude stačit jeden. Jen aby vyšel. Kapitola nazvaná písmenkem H právě začíná.

Jej. Tak tu koukám, když píšu a ono to je nový. Nový kabát. Teda on není uplně nový, spíš vylepšený. Jako když si připnete brož. Ale zatim to vypadá na krásnou brož. Škoda, že už ten kabát nenosím. Musím uznat, že mi ten kabát ve skříni vůbec nechybí. Občas si vzpoměnu na krásne blogové období, ale je to jenom pouhá vzpomínka. A navěky ve vzpomínkách zůstane. Čekám, že už jen ve vzpomínkách. Ale přece jenom, asi bych ten symbolický kabát nedokázala vyhodit. Vyhodit, nechat ho někomu jinému. Ne, prostě má místo ve skříni, i když pro mě už vyšel z módy. Ale móda se vrací. Řekla bych, že tak každých 20 let se móda opakuje.

Ano. Přesně tak 23.1.2007 14:44 to tu všechno začalo.

Páni 4 roky. Takových článků, emocí, zážitků...blog toho se mnou zažil hodně. A já sním taky.  Kolikrát jste byli první, kdo o mně něco věděl. Mnohdy jediní, kdo znali moje tajemství.

A teď? Nedokážu napsat ani jeden článek za měsíc. Nemám náladu, čas. Vlastně mám jenom spoustu výmluv. Ale nedokážu se jich zbavit. A nedokážu "blogovat". Už to ke mně nepatří.Ale stejně se pokusim aspoň jednou za pár měsíců napsat. Přece jenom nechci, aby mi to tu "zavřeli"

Já zaspala říjen.

Smířila jsem se s tím, že blog už není každodenní činnost ani každotýdenní. Ale myslela jsem, že bych aspoň jednou za ten měsíc mohla napsat. A dneska přijdu a koukám - já zaspala říjen.

Ale co. Hlavně, že jsem ho zaspala jenom na blogu. Teda doufám. Protože mám pocit, že ve skutečnosti jsem ho nezaspala. A doufám, že nezaspím nic!

Takže zatím se mějte krásně. A kdybych náhodou opět zaspala - což se určitě nestane - tak KRÁSNÝ VÁNOCE! Přijdu si trochu bláznivě, přát k Vánocům už v listopadu, ale když vidím obchody, ulice - tak je to asi normální.

Páni. Naposledy jsem psala 1. srpna. A to jsem měla obavy z týdne prázdnin u kamarádky. Jak si to pamatuju bylo to hrozně fajn. A jsem ráda, že jsem tam mohla být.Jsem ráda za celé prázdniny a ta všechno co jsem zažila. Ale teď už je za náma skoro měsíc školy, a to za moc věcí ráda nejsem. Mám ráda svoje spolužáky. Ráda se dozvídám něco novýho. Ale strašně nerada se učím. Strašně nerada. Jako třeba teď - potřebuju napsat ještě devět témat na němčinu - do středy. Na mě trochu šibeniční termín. A jenom abych se tomu vyhla jdu psát sem. Ale aspoň k něčemu to "učení" je dobrý.

Mám asi posledních pár minut než si mě kamarádka vyzvedne a zamíříme k ní na chatu. Těším se, ale mám z toho docela strach. Už jsou to dva roky od základky a my se za tu dobu viděly párkrát. U6 je to tu. nestihla jsem to dopsat. zatim pa :-*

Ne že bych poslední dobou psala nějak často. Ale teď mám aspoň opravdu důvod. Prázdniny. Teď jsem byla 14 dní na chatě. Dnes jsem přijela a zítra ráno zase odjíždim na tábor. V podstatě premiéra praktikantky, když nepočítám loňské pulčíky :D. Hned po návratu bych měla jet jestli to vyjde ke kamarádce na chatu. Potom snad chvíli v praze, teoretická možnost že bych se ozvala. A potom asi zase na chatu? Já vám nevím. To je až za dlouho. I když ono to uteče jako voda :)

Zatím se mějte parádně prázdninově. Je čas užít si sluníčka. U počítače můžeme být celou zimu. Proto se na vás těším hned při nejbližší příležitosti :))

Vaše Dannushka, která je se všemi blogaři a blogařky i když zrovna moc nebloguje *PEACE*

btw nemám ráda peace. Nemám ráda když to nosí lidi, kteří v podstatě neví co to znamená. Kteří to nosí jenom proto, že je to na každé druhé věci.

Ano. Výlet mi ji pořádně zamotal. To bylo pořád bude se utužovat kolektiv. Ty o kterých jsem si myslela, že jsou nejlepší mi zamotaly hlavu. Možná jsem za ty dva dny chytla ponorkovou nemoc. Ale teď už vážně myslím, že potřebuju prázdniny a odpočinout si. Moje myšlenky vzpomínky jsou tak zamotaný, že bude trvat dlouho než je rozmotám. Ale upřímně se divim jak moc byla třídní v pohodě. Tolik pití kolik se tam vypilo, tolik lidí kterých se pořádně opilo. Tolik srandy potom u ohně. Tolik smíchu.

------------------------------------------------------------------------

Náš třídní výlet do Kořenova byla akce veliká. Nejdřív zklamal autobus, na chatě nevěděli že máme přijet. Pokoje o velikosti jednoho metru. První pocit zděšení. Ale po dvou dnech - pokoj vypadal docela hezky :-D.

Moje pocity jsou naprosto smíšený. Bylo to fajn. Bylo fajn zažít třídní jinde než ve škole. Zjistit že i ten učitel, ktereho nemám nejvíc ráda je docela v pohodě. Bylo fajn zapomenout na starosti všedních dnů. Bylo fajn dát si po dlouhý době griotku :-D.

------------------------------------------------------------------------

Myslela jsem, že je to mezi náma fajn. Občas mi horzně leze na nervy. Říkám si, že kdybych se s ní nebavila, že jí budu uplně nesnášet. Že má hrozně moc vlastností, které nemám ráda. Že mi její chování leze na mozek. Ale pořád to je kamrádka a u těch se tohle odpouští. Vim, že mít za kamarádku mě asi taky neni nejlehčí. Ale tenhle výlet. Vzpomněla jsem si na základkové školy v přírodě. Na tu srandu, že většinou jsme si ani po týdnu nelezli tolik na nervy. Ale tentokrát. Byli jsme na výletě dva dny a já z nich chytla ponorku.

------------------------------------------------------------------------

Já to neumim napsat. Neumim ze sebe dostat ty pocity. Ani tři pokusy mi nestačí. Přitom jsem ani nenapsala jak to bylo fajn. Pořád mlely o utužování kolektivu ale co pro to dělaj ony?! Neumim si to v hlavně srovnat. Mám pocit, že jakmile jim začnu odporovat a řeknu něco co se jim nezdá hází na mě pohledy jako kdybych byla uplně mimo. Vypráví o tom ja kse všichni přetváří, ale oni se přetváří taky...

------------------------------------------------------------------------

Občas když lidi poznáte jinak než je znáte změní se váš pohled na ně. Můj se začíná měnit. Tak doufám, že ty poslední dny ve škole ho vrátí k normálu. I když ani nevím jestli to chci opravdu na 100%. Ale nikdy jsem si neuměla představit co všechno zmůže prostředí. A už to vím .